Predátorské či pochybné časopisy

Již řadu let se věda potýká s problémem tzv. predátorských časopisů, konferencí, autorských mlýnů.  Přestože se povědomí o nich zvýšilo a máme k dispozici nástroje, které pomáhají podvodníky odhalit, může být stále obtížné rozlišit predátorské časopisy či konference od těch renomovaných.

Predátorská vydavatelství parazitují na myšlence placeného otevřeného přístupu pouze za účelem generování zisku. Často se vyznačují nepravdivými nebo zavádějícími informacemi, odchylkami od osvědčených redakčních a publikačních postupů, nedostatkem transparentnosti a/nebo používáním nevybíravých či přímo agresivních praktik při získávání zájemců. V masovém měřítku produkují brakovou vědu, jsou totiž schopny otisknout takřka cokoliv, pokud jim za to zaplatíte.

Některým pochybným časopisům se v minulosti podařilo proniknout i do ověřených databází, např. Scopusu či DOAJ. Některá vydavatelství se pak pohybují na hraně predátorství – vydávání obrovského množství článků (např. v special issues), spamování za účelem získání rukopisů, velmi rychlá recenzní řízení a co nejrychlejší publikování článků, přičemž byly s to vybudovat „kvalitní“ časopisy s impakt faktorem. Tento nový obchodní model vydávání open acces článků, jehož příkladem je čínské vydavatelství MDPI (Multidisciplinary Digital Publishing Institute) se sídlem ve Švýcarsku, je velmi atraktivní nejen pro české autory, nicméně vyvolává oprávněnou debatu obecně o kvalitě vědy a mezinárodním a národním systému hodnocení vědeckých výstupů.

Charakteristické znaky predátorských časopisů

• Predátorské časopisy mají v názvech velmi často zavádějící označení jako INTERNATIONAL, GLOBAL, WORLD JOURNAL apod., přičemž jsou registrovány v méně či středně rozvinutých zemích Afriky či Asie. Některé přímo parazitují na renomovaných časopisech, či dokonce vykrádají názvy jiných (tzv. hijacked journals).
• Jsou indexovány v pochybných rejstřících, např. Global Impact Factor, CiteFactor, Universal Impact Factor, Index Copernicus.
• Nebo lživě deklarují, že časopis je indexován v uznávaných databázích (Web of Science, Scopus nebo např. DOAJ).
• Uvádějí falešné scientometrické ukazatele – např. vylhané hodnoty impakt faktoru.
• Na webu není uveden vydavatel časopisu nebo jeho oficiální sídlo.
• Není jednoznačně označen hlavní redaktor nebo chybí jeho afiliace.
• V redakční radě figurují renomovaní zahraniční vědci, kteří o tom nemají tušení, nebo časopisy uvádějí jen vědce z jedné země či geografické oblasti, často opět bez jejich afiliace. Nezřídka se v redakční radě objevují vymyšlené profily neexistujících vědců. 
• Slibují velmi krátké recenzní řízení a velmi rychlé publikování.

Proč je publikování v predátorských časopisech škodlivé

• Publikování v predátorských časopisech (a účast na predátorských konferencích) může dramaticky poškodit vaši profesní reputaci. Poškozena může být také prestiž vašeho pracoviště.  
• Vaše reputace může být rovněž ohrožena členstvím v redakčních radách nejen vysloveně podvodných, ale i v neseriózních či jinak pochybných časopisů.
• Články v pochybných časopisech vám mohou uškodit v grantových soutěžích či ve snaze získat práci v akademickém prostředí.
• Pokud vydavatel nemá zásady dlouhodobého ukládání digitálního obsahu, vaše práce nakonec nebude přístupná (řada predátorských časopisů dnes již nemá funkční internetové stránky).

Navíc:

• Predátorští vydavatelé okrádají mladé, nezkušené či důvěřivé vědce nejen o peníze, ale hlavně o jejich čas a talent. Roky úsilí vynaložené na váš výzkumný projekt mohou být ztraceny, protože jste je opublikovali v pochybném časopise.
• Texty publikované v predátorských časopisech nepřispívají k budování robustního souboru znalostí ve vašem oboru. Čtení, analyzování nebo pokusy o replikaci studií bez vědecké hodnoty jsou opět jen ztrátou času.

Níže uvádíme několik rad, jak nenaletět podvodníkům:

I. Ověřte si časopis v dostupných databázích

• Ověřte, zda má časopis platný ISSN kód, např. na ISSN Portálu - https://portal.issn.org.
• Pokud časopis tvrdí, že je indexovaný v uznávaných databázích, třeba Web of Science, prověřte, zda se skutečně nachází v Journal Citation Reports - https://jcr.clarivate.com/jcr/home.  
• Ověřte, zdali časopis nefiguruje na původním nebo aktualizovaném Beallově seznamu potenciálně predátorských časopisů (https://beallslist.net) nebo na placené službě Predatory Reports společnosti Cabells - https://www2.cabells.com/predatory. Pokud ano, berte to pouze jako upozornění na možné nekalé praktiky daného vydavatelství/titulu. Časopis prověřujte dál. 
• Zkontrolujte, zda časopis, který se označuje jako open access, figuruje v registru open access časopisů DOAJ - https://www.doaj.org. Pozor, některé pochybné časopisy však čas od času proniknou do této databáze. 
• Ověřte třeba také, zda jsou uváděné scientometrické údaje pravdivé - https://jcr.clarivate.com/jcr/home. 
• Doporučujeme zkontrolovat standardy dodržování principů transparentnosti a dobré praxe vědeckého publikování stanovené organizacemi COPE (Committee on Publication Ethics) a OASPA (Open Access Scholarly Publishing Association).
• Rozhodně navštivte stránky vimkdepublikuji.cz nebo primární anglický web https://thinkchecksubmit.org. Zde se pomocí tří kroků „Přemýšlím-Prověřím-Publikuji“ může každý ujistit, zda si vybral správný časopis pro publikování své práce.

II. Podrobně si prohlédněte webové stránky časopisu a zkontrolujte kvalitu publikovaných textů. Pečlivě prozkoumejte ediční radu časopisu. Dále si všímejte si zejména těchto znaků:

• webové stránky vypadají neprofesionálně, texty obsahují gramatické a stylistické chyby;
• obrazové přílohy mají nízké rozlišení, jsou rozmazané nebo se vysloveně jedná o napodobeniny (např. autentických log);
• obsah stránky necílí na vědeckou komunitu, ale primárně na potenciální autory – vychvalují časopis a snaží se vědce přesvědčit, aby v časopisu publikovali svůj článek;
• časopis přijímá články pouze prostřednictvím e-mailu, velmi často na nezabezpečených serverech jako Gmail či Yahoo;
• chybí popis procesu zpracování rukopisů (tj. průběh recenzního řízení), není zmíněna politika stahování prací (např. kvůli podvodu či plagiarismu) a informace o tom, jak bude digitální obsah uchováván;
• poplatky za publikování článku v režimu open access mohou být podezřele nízké, např. do 200 USD;
• ověřte složení redakční rady (např. zda mají ORCID iD a uvádějí zde členství v radě). Podezřelou může být skutečnost, že stejnou radu má více časopisů jednoho vydavatelství nebo že členové redakční rady pocházejí z jedné země či geografické oblasti.

III. Buďte obezřetní, neodpovídejte na lákavé a podbízivé nabídky recenzovat články neznámého časopisu nebo publikovat v nich vaše rukopisy. Pokud dostanete nabídku stát se členem redakční rady neprověřeného časopisu, raději to proberte se zkušenějšími kolegy.

IV. V případě vydavatelství, jež se pohybují na hraně predátorství, či svou vydavatelskou praxí vyvolávají pochybnosti (např. vydavatelství MDPI či Frontiers), se pokuste vyhledat co nejvíce informací na internetu. 

• K tématu dopručujeme komentář J. Trky Proč nechcete publikovat v časopisech vydavatelství MDPI na portálu Vědavýzkum.cz. 
• Článek: Csomós, G., Farkas, J.Z. Understanding the increasing market share of the academic publisher “Multidisciplinary Digital Publishing Institute” in the publication output of Central and Eastern European countries: a case study of Hungary. Scientometrics 128, 803–824 (2023). https://doi.org/10.1007/s11192-022-04586-1 
• Zajímavé podněty přináší také P. Crosetto na svém blogu – Is MDPI a predatory publisher? 
• A také příspěvek Ch. Petroua na Scholarly Kitchen na téma růstu vydavatelství MDPI. 

Podrobný výukový materiál knihovníků MU Lukáše Plcha a Jiřího Kratochvíla Pochybné časopisy (2019). Dostupný z: https://kuk.muni.cz/vyuka/materialy/predatori.

Rozhovor s Jeffreyem Beallem, autorem prvního seznamu predátorských vydavatelství, v časopisu Universitas. Dostupný z: https://www.universitas.cz/osobnosti/7224-pseudoveda-dostava-prilis-prostoru-to-me-desi.

Zpráva InterAcademy Partnership Combatting Predatory Academic Journals and Conferences (2022). Dostupná z: https://www.interacademies.org/project/predatorypublishing 

Příklad nástroje pro evaluaci časopisů – Rele, S. Kennedy, M., Blas, N. (2017).  Journal Evaluation Tool. LMU Librarian Publications & Presentations 40. https://digitalcommons.lmu.edu/librarian_pubs/40

Odborné články

Grudniewicz, A. et al. (2019). Predatory journals: no definition, no defence. Nature, 576(7786), 210-212. https://doi.org/10.1038/d41586-019-03759-y

Krawczyk, F., Kulczycki, E. (2021). How is open access accused of being predatory? The impact of Beall's lists of predatory journals on academic publishing. The Journal of Academic Librarianship, 47(2). https://doi.org/10.1016/j.acalib.2020.102271  

Richtig, G. et al. (2018). Problems and challenges of predatory journals. Journal of the European Academy of Dermatology and Venereology, 32(9), 1441-1449. https://doi.org/10.1111/jdv.15039  

Oviedo-García, M. (2021). Expression of concern: Journal citation reports and the definition of a predatory journal. Research Evaluation, 30(3), 420-420. https://doi.org/10.1093/reseval/rvab030 a reakce vydavatelství MDPI na tento článek zde.